Muž přijel abychom nakoupili džíny (opravdu je potřebuje), boty (což byl větší problém, než jsme očekávali), svetr (to zase takový problém nebyl) a nějaké jiné tovary.
Za největší zlo posledních dní bych zvolila boty. Byly prochozeny kilometry po všech obuvnictvích v celém Brně. Boty byly kožené, ale nepěkné. Pěkné, ale umělé. Pěkné, ale neteplé. Teplé, ale velmi škaredé. A naše nejoblíbenější kombinace, škaredé, umělé a bez náznaku zateplení. Po celém dni umořeni vstoupili jsme do marketu posledního a já zemdlelá z celého dne nakupování pro muže (kdo má muže, ví o čem mluvím) sedla jsem si na bobek, a čekala s čím milý přijde. Po pěti minutách se za mnou doplížil se smutkem v očích, že boty mít asi nebude, a bude mrznout v těch starých umělotinách, ze kterého mu puchní nohy. Nevím, co za tím stojí (možná můj strážný ufon), ale šla jsem kolem regálu a ukázala na jedny boty a bylo to. Jsou kožené, mají vevnitř beránka (až u špiček!), mají styl, jsou vysoké a neuvěřitelně pohodlné (podle blaženého výrazu.) Zdá se, že problém nikde není, ale já pitomá a nemyslící osoba jsem ukázala ještě na jeden pár, co splňoval téměř totéž. A byl problém.
Zkoušeli jsme vše. Rozhodovací diagram. Bodování jednotlivých +/- a jejich sčítání do podivných indexů. Rychlé otázky na podvědomí. Hledání jiných, lepších. Nepomohlo nic. Až najednou mi došly nervy a křikla jsem na muže držícího ten den asi po sté boty v rukách: "Chceš je? Tak si je kup!" A bylo to. Máme je doma, jsou frajerské, kožené a muž v nich bude k nakousnutí.
Jo a dají se nosit ohrnuté i zvednuté (extra frajerská varianta!)
Žádné komentáře:
Okomentovat