Jsem pořád nemocná (ne znova, ale ještě stále). Nově jsem po tabletkách všech barev a tvarů dostala i inhalátory všech barev, jen tvary jsou podobné. A lépe mi není. Mozek mi odešel už dávno, plíce ho následují a průdušky se rozhodly bojkotovat dýchání. A tak nikam nechodím a když už někam jdu (rozuměj návštěvu doktora) tak se snažím vypadat k světu. Moc to nejde. Jediným módním výstřelkem jsou mé limetkově zelené nehty.
Dneska ležím, jelikož změna venkovského vzduchu na ten městský ve mě vyvolala (trochu očekávanou) reakci dýchacího ústrojí, při které mi plíce a průdušky dušně a sípavě sdělily, že tohle teda dýchat nebudou. Tak sedím na posteli a na zadku a jedinou radost mám z minulého týdne, kdy jsem s Veší brouzdala po Brně a našla výtečně zásobené vetešnictví, odkud mám úža kovovou krabičku s ptákem (husa s ozdobným peřím, pštros bez ocasu, fénix bez korunky, nebo pták krabičák), není to krabička plechová, je kovová, děrovaná, těžko se to popisuje, čekám s mužem na reklamaci foťáku, tak až nám ho zase vrátí beze změny jako před půl rokem, zkusím (když se mu teda bude chtít) tu nádheru vyfotit. Nemám jenom krabičku, mám i úžasně halasný stříbrný budík s rolničkama na vršku. Za pakatel 45 Kč. Je zcela původní, natahovací a vyrobený v Československu pro francouzskou klientelu. Budík je hlasitý a ještě hlasitěji zvoní. A tiká. Tik tik tik tik. Muž vyšiluje. Tak je zastavený a tiká jen když muž není doma. Muž říká, že to si raději znova pořídit domů myš, co mu bude v noci chroustat za hlavou pelesť od postele, než budík za dvěma dveřmi. Já se ho nevzdám. Muž si zvykne.
A teď k poslední ulovené věci. Kabelka z kovových plíšků. Jeden čas se prodávala v CA či HM nebo v jiném písmenkovém obchodě za vyšinutě vysokou cenu. Krémové psaníčko s vychytanou rukojetí. Jen ji chybí řetízek na rameno, ale mé ruce šikovné ho vyrobí. Až teda půjdu do nějaké korálkárny.
To je tak vše. Jdu si vdechnout trochu roztoku z inhalátoru ať tu nesípu na celé kolo. A vzít si tabletky. A spát.
Ou, tu chorobu Ti nezávidím. Mám teď jen rýmu a i tak jsem z toho otrávená až na půdu. To mě přivádí ale k věčné otázce? Co je horší - rýma nebo kašel? Jako malé mi máma vždy říkala, že kašel - já si ale stejně myslím, že rýma je horší. Z lékařského hlediska je to asi přece jen kašel - značí třeba i nějaké závažnější onemocnění a může zanechat následky, což rýma moc ne, jasný. Ale stejně... u kašle člověk jen otevře pusu a vesele dělá dál, co dělal, ale rýma...to je věčné lovení kapesníků, non-stop utírání nosu nebo naopak zoufalá snaha se už konečně vysmrakat. Fuj! A nebo ještě jinak - oboje je na houby :-/
OdpovědětVymazatJu a brzké uzdravení přeju :)
OdpovědětVymazatDěkuji za povzbuzení. Já se přikláním ke kombinaci kašel/rýma, to je pomalu na vystavení parte a zamluvení smuteční síně. Rýmu jsem si prodělala taky, na tu jsem ale dostala nějaké ultra návykové kapky a bylo po ní. Na kašílek nezabírá nic. Zatím.
OdpovědětVymazat