Východní styl

UKRAJINA
Už nikdy od nikoho nechci slyšet, jak reaguje na špičaté boty a lesklé kabelky slovy "no jó no, východní styl a lá ukrajinka!" Je to blbost. Byla jsem na Ukrajině a celou dobu měla pusu údivem dokořán. Jo je tam na vesnicích chudoba, je vidět, že těch peněz zase nemají tolik, ale domy (respektive krásně zdobené brány a balkóny s kováním) a oblečení (mít styl a nevypadat jak šupák s džínama a trikem jak je zvykem na "vyspělém západě") jsou dvě věci, na kterých si opravdu dávají záležet. Každý dům má svou tvář, nikde se nic neopakuje a nevypadá to jak typická česká vesnice s baráky jak přes kopírák. Originalita je základ. Ve všem.
A teď k oblékání. Muži v hezkých kalhotách, slušných tričkách a botách, co nevypadají jak na závody v běhu na 200 metrů. Ženy v šatech, většina v šatech a menšina v sukních s vždy ladící halenkou a botami. Všechny bez výjimky věku, postavy a stavu konta. Žádné vietnamské šunty, ale krásné, propracované střihem i látkou, v pěkných barvách, na postavě sedící, originální a elegantní. Opravdu všechny ženy co jsme potkali, byly krásně oblečené, džíny ani na jedné (i mladé holky byly v šatech). Žádné ponožky v sandálech (u obou pohlaví), žádné kostkáče a trička s velrybou do města. Ti lidé prostě mají styl. A obchody na to reagují, všechny butiky (pro nás extrémně levné), mají za výlohou krásné, nositelné, elegantní šaty. A boty na podpatku, malém, velkém, klínovém, s pásky i bez nich. Kabelky kožené, látkové ale ne ty šílené koženkově lesklé příšernosti s miliónem cingrlat. A žádné napodobeniny. Když nemají na originál, koupí si levnější alternativu, ale padělek ne.
Jen doufám, že se nenakazí "západním stylem". Byla by to věčná škoda. My se máme co učit. Zahoďme džíny, ultrablýskavé "módní" trička a začněme se oblékat jako lidé z Ukrajiny. A jestli někoho uslyším říkat "východní styl" s úšklebkem a rukou namířenou na holku oblečenou jak z cirkusu, vlepím mu jednu výchovnou a pošlu ho na Ukrajinu, poznat jak se má oblékat. Doufám, že Češi začnou přemýšlet, do čeho se oblékají a přestanou nakupovat padělky, džíny a ultrablýskavé šílenosti. Obchody reagují na poptávku, takže už nechci slyšet ani slovo na téma "a když ono se nic jiného neprodává." Pryč s džíny ze západu, vítej východe se stylem!

Čistka

Maminka ztratila nervy. Donesla nová ramínka a vyklidila skříň. Byla jsem v depresi, protože jsem tušila, že příjdu o oblečení. Ale maminka překvapila, vyklidila skříň, vyhodila nenositelné a zbytečné harampádí (po diskuzi se mnou), ramínkovou všehochuť jsme vyměnily za dokonale elegantní a praktická černá ramínka a já získal skoro celou skříň (!) pro sebe. Mám pověšené šaty, a sukně a svetry mají kde ležet. A všechno rozdělené podle barev, účelu a délky. Jsem nadšená, hodně moc, a zjistila jsem, že mám vážně hodně věcí. Hezkých věcí.

A zítra jedu s koťaty na Slovensko a Ukrajinu. Zakázali mi vzít si hodně věcí, a dali mi malou tašku. Bylo to kruté, ale mám sbaleno. Nejvíc místa zabírá spacák a karimatka a spousta podobně nedůležitých věcí. Hlavně tlusté, teplé, škaredé oblečení na spaní. Ale což, ten zbytek je dokonale kombinovatelný, a v lese mě uvidí jen koťata, medvědi a můj drahý, co je nespokojenější, když mě vidí ve svém vytahaném tričku a jeho mikině po jeho 50-ti kilové setře, která ji zcizila svému bývalému 110-ti kilovému muži.

Boty od muže!

V pátek jsem byla se svým přítelem čtyři roky (číslem 4). Je to dlouho, 2/11 mého celého života, po těch letech se máme rádi. Teda on mě má stále rád, to je k podivu, já mám ráda jeho, protože se mnou má trpělivost. A k tomu všemu je většinou milý (podmínky: najezený, v teple, suchu a neunavený).A měla jsem před měsíce narozeniny, řekl tedy, že mi koupí dárek. Já si přála věc veskrze praktickou pro další roky s mým drahým. On totiž rád chodí, po lese, po loukách, po panství, po stezkách, po místech, která mapuju a po horách (tam s ním nelezu, jsou to vysoké hory a mě by se nechtělo přes týden lozit po krpálech bez vidiny sprchy.) A protože jsem před tím nikam nechodila, neměla jsem pro tuto činnost žádnou vhodnou obuv. Chyběly mi pohory. Měla jsem jen děravé křupky do kterých teklo a bolely mě z nich nožky. A tak jsem si za dar vybrala boty. Říká se, že když daruje hoch své milé boty, tak se rozejdou. Já už od něj dostala střevíčky před lety a stále spolu jsme. Je pravda, že v pohorách bych mu asi utekla dál a rychleji, ale proč malovat čerta na zeď a utíkat od někoho, kdo mi udělal za víkend tři jídla.
Byli jsme tedy v obchodě. Připadala jsem si divně. Byli tam samí lidé, co nosí do města rejoicky, také ty škaredé sandále s přeskama jak na batohu a oranžová trika s velrybou. Vypadala jsem tam nenormálně. Sukně, svetr a podpatky, to bylo jak vyjít si obalená masem mezi aligátory. Prodavačka se tvářila nechápavě, že bychom chtěli pohory. Na mě. Ale drahý začal vybírat a máchat kreditkou. Byla milejší a pozornější. Nosila škaredé boty, prý jsou ale super trendy, všeci je chtějí, ale nemají goretex. O botách tohodle typu toho moc nevím, ale goretex by to asi mít mělo. Aby do nich neteklo. od toho pohory jsou ne? Drahý šahal do horní police na drahé boty, prý jsou odlehčené, mají membránu, zdrhovadlo na tkaničky a jsou pěkné (s tím posledním souhlasím, tomu předtím pořádně nerozumím).
Zkusila jsem si je, měla jsem nohy jak zalité v betonu, ale za to asi může předchozí dvouměsíční nošení balerín. Koupili jsme je, protože se v nich dobře chodilo, mají něco jako ultra odpruženou patu a člověk si připadá jak na piditrampolínách. A jsou krásné, teda s ohledem na pohory. Mám radost. Nosila bych je pořád. Do lesa, na louky, na kopce, na stezky,..., jen ne do města, takový magor zase nejsem.

DIY papírová kabelka

Něco mě zase popadlo. Kromě toho, že jsem jak brouk Pytlík - práce všeho druhu a vyrábím bižu (bijoux abych byla in a cool), háčkuju mega deku, pletu muži ponožky, dělám mapy (profesní deformace, neb je dělám dobrovolně ve svém volném času), tak teď dělám kabelku. Nic co tu bylo, žádné korálky, vlna, látka ani kůže. PAPÍR, teda noviny, izolepa a nůžky. A pak to celé sešít. Protože všechny noviny jsou hyper moderní s obrovskými barevnými obrázky, vyžebrala jsem u trafikantky větší množství regionálního tisku zdarma. Částečně splňuje moje požadavky. Jsou tam písmenka na šedém podkladu, žel k tomu také modré nápisy, rámečky, obrázky a tučné nadpisy a kurzívy a velké škaredé šedé portréty nějakých lidí. Takže kabelka bude "novinová_s_modrým_pro_nedostatek_materiálu" Ale protože jsem přeci moderní a eko (je to eko, je to starý papír a ta izolepa tomu přeci vůbec nevadí, se rozloží za sto let, ne?), tak mi to nevadí a budu se s ní pyšnit i tak. Pokud ji dodělám teda. Zatím ji patlu asi den čistého času a mám dno a jednu řadu boků. Leskne se a koukají z ní nitě. Ale až bude hotová, tak se budu chlubit. Tady. Doma. V Brně. Mužovi. V Londýně. A na facebooku.