O životě

Kvetoucí sad odkvetl rychleji než bych si bývala přála. Všechno nějak rychle uteklo. Na jednu stranu se čas vlekl, na druhou mám pocit, že něco promeškávám. S trombózou je těžký život. Sedět se nedá, chodit se nesmí, ležet mě nebaví. Napíchat si přes 60 injekcí do břicha taky nebyla žádná slast. Bolest prý doživotní, rekonvalescence 2 - 3 roky. Žádné hory. Žádné brusle. Žádné lyže. Žádné dlouhé procházky. Žádné letadlo. Žádný alkohol. Inu aspoň si člověk začne vážit všedních věcí a toho, že aspoň žije. Život, nezdá se vám neuvěřitelně pomíjivý? Jste tady a najednou ne. I když se očekává, smrt zaskočí vždycky.  K nynější truchlivé náladě jsi aspoň procházím fotky staré tak dva týdny. Náš sad. Nechám je vyvolat. Přijdou do rakve mužově babičce.