Domove, můj ty domove.

To, že když vyjedu na dovolenou s mužem nám pravidelně každý rok prší, jsem si zvykla. To, že na další dovolené s kamarádkou mi moje milovaná Trombóza oznámí, že už stačilo a teď se bude zase chvíli marodit, to mě stále ještě nepříjemně překvapuje. Zjišťuji, že je mi asi u nás na statku nejlíp. Plánuji zeleninový záhon. Vyvýšený, dřevěně ohraničený s mozaikovým chodníčkem. A budu vyrábět pyramidu na bylinky. A asi koupíme les /zase/ a už nás to vůbec nenervuje. Tentokrát bude v ceně i stařičký lom s ultra plochým kamenem. Muž mě nechal příliš dlouho zírat na ty velké ploché bloky a teď už ví, že dvůr bude z přírodního kamene. Patří k tomu i nějaké ty louky, tak uvidíme jak se to nakonec vyvrbí. Jo a udělala jsem mezizvířecí soutěž o největšího krasavce na statku. Vyhrál ho pan Krocan Zákeřný. Výhra to byla ne úplně spravedlivá, bylo mi vyhrožováno dupáním a k tomu mi bylo zákeřně klovnuto do sedinky. Ale i přes to,je to krasavec.

Profilový pohled na stavbu těla