Dovolená dovolená

Muž dostal povolení mít dovolenou, letos je obzvláště složité spojit práci zemědělce a výletníka. Vyjedeme dnes po poledni, směrem k západním hranicím, ukázat muži tu neskonale ohyzdnou a pustou krajinu kolem hnědouhelných pánví (myslím, že to pro něj bude stejný šok, jako pro mě před dvěma lety na vysokoškolském výjezdu) a pak dále směrem k německým sousedům. Německy neumím (až na větu "kolik to stojí" a "nerozumím vám" z jarního výletu na Norimberský blešák.) Chci vidět Rujánu a unter den linden. Jinak jsem pro každé město i vesnici. jako každou dovolenou, nic neplánujeme a jedeme. Spíme kde se nám líbí, jíme co chceme (vařič, restaurace, bufet, konzervy), jedeme kam nás auto veze... Na českou náturu dost postfordistický přístup. Asi to je v povaze. Jsme schopni vyrazit zcela neplánovaně pět minut od myšlenky (tak dlouho trvá nazout boty, zamknout dům, pohladit psa, nakrmit kočku a vyjet z garáže.) Nechápu lidi /blízké příbuzné z obou stran/, kteří ve věku bez dětí letí na superdrahou dovolenou k moři do hotelu s bazénem a pláží kilometr daleko a poté co mají děti letí na méně drahou dovolenou k moři do hotelu s bazénem a pláží kilometr a půl daleko a nebo nikam, protože s "deckama to prostě jinak nejde, ne?" Jsme za exoty i v rodině. Nechci vidět až naložíme naše budoucí děti do mého budoucího hráškově zeleného vanu a budeme brázdit Evropu od západu na východ. (Protože cestovat s dětmi lze!)

P.S.: Kocour tuší, že mu odjede hlavní kadeřník a konzervo-otevírač. Už od včerejška mi hlídá nachystané věci.