Muffiny

Lentilkové muffiny, čokoládové muffiny a muffiny všeho druhu.
(Všimli jste si jisté podoby k upotávce na programovou nabídku televize Prima Cool?)

Lentilkové byly čistě vanilkové, každá muffina s třemi rozličnými barvami lentilek.
Čokoládové byly s kousky extra hořké čekulády a višňovým aroma.
a na závěr zářivě růžové (chyba není na vaší obrazovce) jahodové úleťáky.

My dva a Velká Fatra

Je tomu nějaký ten čas, zhruba tři týdny, co jsme se zcela neplánovaně vypravili na Slovensko dobýt Velkou Fatru. Bylo to žůžo, super, trochu náročné, hodně do kopce, ještě více z kopce a velmi přátelské. Je totiž až neuvěřitelné, jak jsou lidé na horách milí a vstřícní. Dole ve vesnici vás málem vystrčí z chodníka, ale vysoko v horách podporují a hlásí, že už je to jen kousek. Celou dobu jsme tahali krosny na hřbetě a hůlkama dělali rachot o sto šest abychom plašili medvědy. Na módu nehleďtě, nejsem příznivcem hyper moderních a drahých funkčních super kousků vyvinutých v NASA či kde, takže jsem se trochu vymykala horskému průměru. Naštěstí  muž taky. A ty rídžoisky nosí opravdu jen do hor a na zadku má zašitou díru od ostrého šutru.

Zase a opět střevní viróza

Začíná to být nedílná součást posledních týdnů. Sotva se dostanu do pohody, udělám muži jídlo, tak ho v průběhu tří hodin vrátím zpět. A už mě to nebaví. Padají mi kalhoty (dobře, to mě trochu baví), mám neustále lesní barvu a třepu se jak ratlík. Takže žádné super truper modely, protože na focení moc nemám náladu (a k tomu vypadám bídně.) Dneska jsem konečně vstala z postele, nemotá se mi hlava a dokážu aspoň pít heřmánkový čaj a proto na si zasloužíte slibovaný příspěvek mě a muže z hor!
Pá a doufejte, že bude můj žaludek déle jak týden v klidu.

Už je to zas tady :/

Po neskonale dlouhé době jsem opět tu. Byla jsem v horách, na oslavě, na výletě, u doktora, stihla jsem být nemocná, šťastná, smutná, naštvaná, znova nemocná a rozmrzelá z toho, že zas začal semestr. A chodila jsem hezky oblékaná (jako vždy ostatně.) A umřel mi foťák (zase.)  To je tak asi vše.
Jinak máme přestěhované pokoje (máme ten větší a je zholčičený), pár na bytě, což je nepříjemná komplikace, stále si pohrávám s myšlenkou rychlého úprku. Stále mě nevyhodili ze školy, ale vyhodili mě od stolu (kvůli páru na bytě.) Mám krom brýlí i čočky a nenosím je. Dovezla jsem si na byt moje pomůcky na bižu a budu vyrábět. A k tomu vyprávět, co jsem dělala dneska celý den.
Vstávala za tmy a šla na 7 do školy. Byla zmrzlá jako preclík. Stála 1h a 48 min na nádraží na vyřízení šalinkarty.  Byla zmrzlá jak čuněčí fufínko. Koupila si univerzitní hrnek. Obtloukla dveře látkou, aby přes ně nebylo vidět. Přitloukla si prst kladívkem. A teď sedím a píšu blog. A v následujících minutách budu obšívat kukuličky (obšívané kuličky). Tak to je vše.
Mějte se krásně a piště básně.
Zítra zas napíšu, třeba o tom, jak jsem byla na horách s mužem :)