Začíná to být nedílná součást posledních týdnů. Sotva se dostanu do pohody, udělám muži jídlo, tak ho v průběhu tří hodin vrátím zpět. A už mě to nebaví. Padají mi kalhoty (dobře, to mě trochu baví), mám neustále lesní barvu a třepu se jak ratlík. Takže žádné super truper modely, protože na focení moc nemám náladu (a k tomu vypadám bídně.) Dneska jsem konečně vstala z postele, nemotá se mi hlava a dokážu aspoň pít heřmánkový čaj a proto na si zasloužíte slibovaný příspěvek mě a muže z hor!
Pá a doufejte, že bude můj žaludek déle jak týden v klidu.
Žádné komentáře:
Okomentovat