My dva a Velká Fatra

Je tomu nějaký ten čas, zhruba tři týdny, co jsme se zcela neplánovaně vypravili na Slovensko dobýt Velkou Fatru. Bylo to žůžo, super, trochu náročné, hodně do kopce, ještě více z kopce a velmi přátelské. Je totiž až neuvěřitelné, jak jsou lidé na horách milí a vstřícní. Dole ve vesnici vás málem vystrčí z chodníka, ale vysoko v horách podporují a hlásí, že už je to jen kousek. Celou dobu jsme tahali krosny na hřbetě a hůlkama dělali rachot o sto šest abychom plašili medvědy. Na módu nehleďtě, nejsem příznivcem hyper moderních a drahých funkčních super kousků vyvinutých v NASA či kde, takže jsem se trochu vymykala horskému průměru. Naštěstí  muž taky. A ty rídžoisky nosí opravdu jen do hor a na zadku má zašitou díru od ostrého šutru.