Protože v něm trávím víc času, než je zdrávo. Ale na druhou stranu, jsem přeborníkem v aktivitě "hodně muziky za málo peněz". Téměř každý den v něčem jiném, nehrozí, že by se mi něco zprotivilo, protože než objekt obejde kolo Iru nosí -> špína -> pračka -> skříň, uplyne většinou dlouhá doba. A to protože:
1. Skříně jsou tři (místa, kde se oblečení vyskytuje)
2. distribuce mezi skříněmi je omezená (časem všechny cesty prádla vedou do pračky)
3. Občas na mě z "přítelovy" skříně vykoukne kousek, který jsem považovala za ztracený v "centrální" skříni, tím chci nastínit moment znovuobjevení již oplakaného kusu.
4. Množství oblečení. Než vystřídám to množství, tak to chvilku trvá.
Pokud stejnou sukni nosím třikrát do měsíce, něco je špatně. Musím jít nakupovat. Do sekáče. To si můžu dovolit, a ten pohled spolužaček, co nechápou, kde na to beru, to miluju. Jen spolubydlící mají trochu problém. Moje oblečení je všude. A dělají si ze mě srandu. Na privátě U šesti koťátek jsem expandovala, nemám věci v určeném šuplíku, ale už i na topení a pod stolečkem a pod prádelníkem. Přítel plánuje vytvořit vestavěnou skřín, vytlačila jsem ho už ze druhé police. A doma je to kruté, před skříněčkou miniaturních rozměrů mám hromádku oblečení určenou na odvezení. Jak říká maminka: "Je jedno kam, ale zbav mě toho."
Chybí mi něco na léto, letní sukně, lehký světřík, šaty, možná šortky. Zítra jdu nakupovat. Ale jen malinko, slibuji :)
