Boty od muže!

V pátek jsem byla se svým přítelem čtyři roky (číslem 4). Je to dlouho, 2/11 mého celého života, po těch letech se máme rádi. Teda on mě má stále rád, to je k podivu, já mám ráda jeho, protože se mnou má trpělivost. A k tomu všemu je většinou milý (podmínky: najezený, v teple, suchu a neunavený).A měla jsem před měsíce narozeniny, řekl tedy, že mi koupí dárek. Já si přála věc veskrze praktickou pro další roky s mým drahým. On totiž rád chodí, po lese, po loukách, po panství, po stezkách, po místech, která mapuju a po horách (tam s ním nelezu, jsou to vysoké hory a mě by se nechtělo přes týden lozit po krpálech bez vidiny sprchy.) A protože jsem před tím nikam nechodila, neměla jsem pro tuto činnost žádnou vhodnou obuv. Chyběly mi pohory. Měla jsem jen děravé křupky do kterých teklo a bolely mě z nich nožky. A tak jsem si za dar vybrala boty. Říká se, že když daruje hoch své milé boty, tak se rozejdou. Já už od něj dostala střevíčky před lety a stále spolu jsme. Je pravda, že v pohorách bych mu asi utekla dál a rychleji, ale proč malovat čerta na zeď a utíkat od někoho, kdo mi udělal za víkend tři jídla.
Byli jsme tedy v obchodě. Připadala jsem si divně. Byli tam samí lidé, co nosí do města rejoicky, také ty škaredé sandále s přeskama jak na batohu a oranžová trika s velrybou. Vypadala jsem tam nenormálně. Sukně, svetr a podpatky, to bylo jak vyjít si obalená masem mezi aligátory. Prodavačka se tvářila nechápavě, že bychom chtěli pohory. Na mě. Ale drahý začal vybírat a máchat kreditkou. Byla milejší a pozornější. Nosila škaredé boty, prý jsou ale super trendy, všeci je chtějí, ale nemají goretex. O botách tohodle typu toho moc nevím, ale goretex by to asi mít mělo. Aby do nich neteklo. od toho pohory jsou ne? Drahý šahal do horní police na drahé boty, prý jsou odlehčené, mají membránu, zdrhovadlo na tkaničky a jsou pěkné (s tím posledním souhlasím, tomu předtím pořádně nerozumím).
Zkusila jsem si je, měla jsem nohy jak zalité v betonu, ale za to asi může předchozí dvouměsíční nošení balerín. Koupili jsme je, protože se v nich dobře chodilo, mají něco jako ultra odpruženou patu a člověk si připadá jak na piditrampolínách. A jsou krásné, teda s ohledem na pohory. Mám radost. Nosila bych je pořád. Do lesa, na louky, na kopce, na stezky,..., jen ne do města, takový magor zase nejsem.