Byla jsem opětovně na jednom z těch milionu vyšetření. Po úvodním formalitách typu "ono se to nelepší, můžete dýchat?" mi byla zasunuta ruka do válce měřícího tlak. Válec se nafukoval a ruka odumírala. Válec pípal a stále nafukoval. Pak dopípal a ukázal, že buď má poruchu, nebo si z něj dělá zdravotnický personál bžundu a strká do něj pracku od figuríny. Tlak nebyl. Sestřička spustila stroj znovu. Ten měl těch blbých vtípků plný čipy (či co to v sobě má) a odpípal mě už po půl minutě. V tu chvíli se na mě zdravotnický personál tvářil, jako když si tu srandu dělám já z nich. Nemilosrdně mě poslali běhat jak křečka po schodech nahoru a dolů. Po pěti návštěvách horních pater na mě hleděli zde pracující fyzioterapeuti jak na magora. Nicméně s úsměvem jsem se dosípala zpátky do ordinace, kde na mě čekal válec. Tentokráte už něco naměřil. Sestřička málem upadla do mdlob. Nová moje nemoc se jmenuje velmi nízký tlak. Mám se vykašlat na zdravou výživu, jíst tučné, pít až do zčervenání nosu a k tomu užívat notné množství kofeinu.
Díky tomu všemu se ze mě stal milovník svetrů a vrstvení. Bez čtyřech vrstev teplých věcí nevylezu z postele, jinak mi hrozí akutní umrznutí periferních částí těla. Teplotním indikátorem se stal můj nos, je-i studený, dodávám další vrstvu. Nebo peču. Od trouby jde totiž teplo. A od najedeného muže taky :).
Žádné komentáře:
Okomentovat