Shrnu to, co bylo, než nastal nynější (z pohledu mnoha erudovaných lidí apokalyptický) rok. Na našem (mém a mužovém) listu přání od Ježíška byl už nějakou dobu les. A po mnoha nervy drásajících peripetiích ho máme. Od 19. prosince žijeme lesem. Chodíme do lesa (od poslední možné dojezdové zastávky autem je to 2,5 km do 95 - 100% svahu), rubeme v lese, dohlížíme na lesní dělníky, jezdíme strojem LKT, házíme haluze, zapřaháme úvazce do žabek a brodíme se po pupky v bahně konzistencí hodně podobnému maltě. Začínáme ráno a končíme až se setmí. To je kolem půl páté. Pak spíme. Až někdy budete rubat v lese každý den, od nevidím do nevidím, svátek nesvátek, pochopíte, že na sepisování internetového deníčku opravdu nebudete mít čas ani náladu.
Ale proč tedy tento text? Napadl sníh! A to se v lese nerube! SNÍÍÍÍÍH! Já vím, všude v republice sníh je, ale tady u nás na Valašsku už konečně taky. A protože je sníh a to značí zimu, mám v zásobě fotky (malé) části mých svetrů. A tak se na ně můžete (nebo nemusíte) těšit.
Žádné komentáře:
Okomentovat