Tak už jsem doma. Ne jako, že bych se vrátila až teď, ale až teď jsem zpátky u internetového působení. Pár info k tomu, co se dělo, když jsem nesdělovala světu, co se dělo.
1. Byla jsem v Londýně. Bylo to úžasné, dlouhé, deštivé, v letadle mi bylo šoufl. A můj muž prohlásil, že angličanky jsou hnusné a k tomu se oblékají jako španělky. (Nemá rád španělky, protože při naší návštěvě Španělska viděl španělské dívky chodit v dlouhých neforemných tričkách a legínách teplákového vzhledu. Muž to nemá rád.) Mimo to prohlásil, že nosit šaty je ok, vzít si k tomu kabát, když prší je taky ok, ale nasadit si na nohy žabky, když mu v tom deštivě mrazivém počasí umrzaly nohy v tlustých ponožkách a festovních polobotkách je prý i na něj moc.
2. Jedla jsem třešně v Jedlové. A sbírala višně.
3. U muže jsem nakládala višně do rumu. A chodila sem tam do sekáča.
4. Prohlížela jsem si fotky a zjistila, že jsem zdechlá je zkompletovat a upravit. Je jich moc. A málo z toho uvidíte. Možná.
5. Slavilo se 600 let nejlepší obce na světě. VIGANTICE se vytáhly. Byl ohňostroj lepší jak na Ignis Brunensis. A těch 6 druhů gulášů (jelení, srnčí, srnčí maďarský, dančí, kančí a hovězí.) A pivo, a tvrdé a ti lidé. Ano, chci žít na vesnici a být žena zapáleného zemědělského šéfa. A byla jsem "nejhezčejšs oblečená holka kotě, těmiluju víš?"
6. Pila jsem naložený višně v rumu a tvořila na sluníčku skalku. A tu vám ukážu, až bude vypadat k světu.
7. Mám u sebe konečně KONEČNĚ foťák, sice ten méně kvalitní, ale můžu fotit. Teda můžu se sama fotit, protože muž na takové věci nemá čas. Je zapálený zemědělský šéf a momentálně šéfuje celodružstevnímu sklízení zboží a sušení sena z otavy.
Žádné komentáře:
Okomentovat