Zkrácená verze posledního roku a půl.
- Stále jsem s mužem, dokonce už jsme od našeho sedmého výročí zasnoubeni (hurááá.)
- Byla jsem tolikrát v nemocnici, že už znám sestřičky jménem.
- Trhla jsem světový rekord v rychlosti přemístění - podlaží - přízemí. 2 a půl sekundy. Mám památku v podobě Homerova obličeje na pravém koleni. (Velká dlouhá jizva přes kloub.) A ty zlámaný hnáty už srostly.
- Přestavujeme dům. Je špatné, když nevíte, co chcete. Mnohem horší je, když máte zcela přesnou představu co chcete, jak to má vypadat a kolik zhruba stát (to znamená, cenová vyšší střední třída) a obchody tuto představu s vámi nesdílejí. Rok jsme hledali čistě bílé obdélníkové dlaždičky do koupelny. A obklad do kuchyně. A samotnou kuchyň. Nadčasový venkovský styl, a la americký středozápad namixovaný s anglickým venkovem, bez navigačních cedulek "Kitchen, home sweet home a living room". Většinu máme, jen chybí nábytek. Rok budeme žít v nábytkoprázdnu, než sebereme dostatek sil hledat to pravé pro nás.
- Umřel nám Bond - ten nejlepší, nejchlupatější, nejsmradlavější a nejvíc samorost pes. :(
- Věnujeme se postcrossingu. Takže máme doma miliony pohlednic k odeslání, obálky se známkami a důvěrný vztah s pošťačkou, co nám nosí kvanta pošty z ciziny. (Kouká na nás jak na špiony z Ameriky, stále jsme jí neřekli, co za tím stojí.)
- Stále miluju second-handy. A mám tragicky malou skříň.
- A od září u nás bydlí celá bílá Kočka Vločka. Muž ji nechtěl, ale už ji miluje.
Žádné komentáře:
Okomentovat