S hrnkem kafe za lepší život

Byla jsem opětovně na jednom z těch milionu vyšetření. Po úvodním formalitách typu "ono se to nelepší, můžete dýchat?" mi byla zasunuta ruka do válce měřícího tlak. Válec se nafukoval a ruka odumírala. Válec pípal a stále nafukoval. Pak dopípal a ukázal, že buď má poruchu, nebo si z něj dělá zdravotnický personál bžundu a strká do něj pracku od figuríny. Tlak nebyl. Sestřička spustila stroj znovu. Ten měl těch blbých vtípků plný čipy (či co to v sobě má) a odpípal mě už po půl minutě. V tu chvíli se na mě zdravotnický personál tvářil, jako když si tu srandu dělám já z nich. Nemilosrdně mě poslali běhat jak křečka po schodech nahoru a dolů. Po pěti návštěvách  horních pater na mě hleděli zde pracující fyzioterapeuti jak na magora. Nicméně s úsměvem jsem se dosípala zpátky do ordinace, kde na mě čekal válec. Tentokráte už něco naměřil. Sestřička málem upadla do mdlob. Nová moje nemoc se jmenuje velmi nízký tlak. Mám se vykašlat na zdravou výživu, jíst tučné, pít až do zčervenání nosu a k tomu užívat notné množství kofeinu.
Díky tomu všemu se ze mě stal milovník svetrů a vrstvení. Bez čtyřech vrstev teplých věcí nevylezu z postele, jinak mi hrozí akutní umrznutí periferních částí těla. Teplotním indikátorem se stal můj nos, je-i studený, dodávám další vrstvu. Nebo peču. Od trouby jde totiž teplo. A od najedeného muže taky :).

Kulinářské prasisko

Dneska večer jedna pohádka o tom jak se z vymlsané Iru stalo kulinářské prasisko. 
Iru umí vařit. Iru ráda mlsá. Oboje dělá nadmíru dobře. Vaří výjimečná jedlá jídla a mlsá výjimečně dobré mlsoty co upeče, uvaří a muž koupí. Iru vaří ráda. Dokáže udělat z mála hodně. Ale to co předvedla dnes večer. To byl konec veškeré snahy všech kuchařů, kuchtinek, babiček a tchýní. Stala se z ní bydlenka. Bydlenka co vaří blafy.
Iru je nemocná, chrchle, sípe, sotva dýše. Ale to ji neomlouvá. To co příjde, je jen pro silné studentské žaludky.
Bramborová kaše z pytlíku ochucená kari směsí. (Nemáte ještě husí kůži? To příjde.) Krůtí maso od Hamé z plechovky. Směs provensálského koření (Proti všem zásadám. Iru zásadně míchá koření sama.) A na závěr konzervovaný hrášek. Celé hotové za 8,5 minuty a snězeno za minut 5. Ke cti nechť bude absence kečupu.

PROSÍM, UZDRAVTE MĚ DOKTOŘI, NEŽ USMAŽÍM KNEDLÍK S GOTHAJEM!

Tabletky, inhalátory, další tabletky a kašílek

Jsem pořád nemocná (ne znova, ale ještě stále). Nově jsem po tabletkách všech barev a tvarů dostala i inhalátory všech barev, jen tvary jsou podobné. A lépe mi není. Mozek mi odešel už dávno, plíce ho následují a průdušky se rozhodly bojkotovat dýchání. A tak nikam nechodím a když už někam jdu (rozuměj návštěvu doktora) tak se snažím vypadat k světu. Moc to nejde. Jediným módním výstřelkem jsou mé limetkově zelené nehty.
Dneska ležím, jelikož změna venkovského vzduchu na ten městský ve mě vyvolala (trochu očekávanou) reakci dýchacího ústrojí, při které mi plíce a průdušky dušně a sípavě sdělily, že tohle teda dýchat nebudou. Tak sedím na posteli a na zadku a jedinou radost mám z minulého týdne, kdy jsem s Veší brouzdala po Brně a našla výtečně zásobené vetešnictví, odkud mám úža kovovou krabičku s ptákem (husa s ozdobným peřím, pštros bez ocasu, fénix bez korunky, nebo pták krabičák), není to krabička plechová, je kovová, děrovaná, těžko se to popisuje, čekám s mužem na reklamaci foťáku, tak až nám ho zase vrátí beze změny jako před půl rokem, zkusím (když se mu teda bude chtít) tu nádheru vyfotit. Nemám jenom krabičku, mám i úžasně halasný stříbrný budík s rolničkama na vršku. Za pakatel 45 Kč. Je zcela původní, natahovací a vyrobený v Československu pro francouzskou klientelu. Budík je hlasitý a ještě hlasitěji zvoní. A tiká. Tik tik tik tik. Muž vyšiluje. Tak je zastavený a tiká jen když muž není doma. Muž říká, že to si raději znova pořídit domů myš, co mu bude v noci chroustat za hlavou pelesť od postele, než budík za dvěma dveřmi. Já se ho nevzdám. Muž si zvykne.
A teď k poslední ulovené věci. Kabelka z kovových plíšků. Jeden čas se prodávala v CA či HM nebo v jiném písmenkovém obchodě za vyšinutě vysokou cenu. Krémové psaníčko s vychytanou rukojetí. Jen ji chybí řetízek na rameno, ale mé ruce šikovné ho vyrobí. Až teda půjdu do nějaké korálkárny.
To je tak vše. Jdu si vdechnout trochu roztoku z inhalátoru ať tu nesípu na celé kolo. A vzít si tabletky. A spát.

Kabela jako od babičky

Chytla mě tvořivá, protože když je člověk víc jak týden doma, začne mu šibat. Chtěla jsem si něco uplést, a tak moje kroky zamířily do skříně, kde skladuji vlnu. A automaticky do velké hnědé staré kabely, kde mám zbytky klubíček. Vybaluji klubíčka, koukám, že šála ani čepice z toho asi nebude a ponožky se mi plést nechtějí. A tak koukám zoufale kolem sebe a vidím kabelu. KABELU! Je velká, koňakově hnědá, kdysi vyřazená ze šatníku babičkou a já ji nutně potřebuji k životu. Po půl hodině nechápavého kroucení hlavou, jak tak dlouho mohla být opomíjena, koukám na otrhané uši, cákance od barvy a podobné neduhy. Chytla jsem hadr, cákance umyla, a pustila se do uch. A voilá má nová kabela je na světě. Dokonce má takový hezký tvar, ke kterému se vrací všechny retro trendy. Skoro stejnou jen menších rozměrů mají teď v H&M ve vyblitě růžové barvě. Jsem šťastná, šťastná jak veš a skákala bych do stropu nebolet mě všechno a mít na to dech.
A až půjdu po Brně v novém kabátě a kožešinovém límci s pacičkama a ocáskem (dala mi ho babička, která ho má po své babičce a je mi jedno, že je to ze zvířete a né z fabriky. Je to přes sto let mrtvé.) a k tomu se mi bude na zápěstí kývat velká koňaková kabela. Všechny blogeríny zblednou závistí a budou si muset doběhnout pro nový bronzer. Haha. (Jsem jakási sarkastická, to bude z toho koktejlu prášečků.)

Pokusný králíček

Posledních pět týdnů mě trápil kašílek. Muž tedy říká, že mě slyšet před 50-ti lety, zavřou mě do sanatoria k partě tuberáků. Trochu jsem ignorovala jeho naléhání na návštěvu střediska, ale minulý týden má tvrdohlavost narazila na přidružený zánět nosohltanu a tak jsem chtě nechtě musela jít utratit 30 Kč. Poslouchali mě ze všech stran, udělali mi snímky hrudníku ze všech stran, koukali mi do krku a nepotřebovali ani špachtli a baterku aby mi sdělili, že to není pěkné. Také rentgen není pěkný, poslech je přímo děsivý a k tomu mi srdce tluče jak Tiumenovi po Velké pardubické. Dali mi tedy prášečky. Bílé velké, bílé malé, kulaté nažloutlé, hranaté zelenkavé, tmavězeleno-žluté, cosi rozpustné, kulaté žluté lentilkové a k tomu lahvičku s roztokem, co si mám co chvíli stříkat do krku. Na krabičkách mám popisky, kdy, co, v jakém množství a na co to je. K tomu na stole budíky s nastaveným časem. Také jsem se stala pokusným králíčkem, protože prý ještě nikomu nedali tuhle kombinaci léků a mám prý zaznamenávat, co to se mnou bude dělat. A když to nepomůže, budou v pokusech pokračovat ve špitálu. Sedá mi to na srdce, tak se nemám ani hýbat. A venku je krásně a muž neustále odolává slovním útokům typu:"Já chci véééén! Je tam krásně! A ty chceš taky vééén! Já se obleču..." <záchvat kašle> "...slibuju." Odolává, bude z něj dobrý otec.
Posledních pár dnů zvládám kromě ležení a smrkání také koukání do počítače. Nutno říct, že to prospívá mé psychice. Poslední týden mi připadá, že jsem kompletně zblbla. Při pexesu otáčím dokola ty samé kartičky a nejsem schopná si to zapamatovat. Muž to přechází úsměvem. Asi si vysmrkávám mozek, protože mi rozečtená knížka nedává smysl, a to není žádný Kant, nýbrž Dreiser. Tak čtu cizí blogy a hraju CityVille.
Dost fňukání, má to všechno i pozitiva. Na stole mám neomezený počet Beskydek, čaje, medu v Méďovi, ultra jemných kapesníků a balzámu od Yves Rocher.
A aby to byl ultra maxi khůl blog, musí tu být fotky. Tak tedy pár stažených, ať tu je mezi zastaralým textem i trochu moderních dorozumívacích prostředků. (Protože po tom co jsem viděla, že dělají bydlenky z knížek na mimibazaru, mám o budoucnost psaného slova vážné obavy. Ale o tom možná příště.)

Med v medvědovi

Vanilkový balzám od Yves Rocher

Beskydky, luxusní záležitost

Mille feuille

Tak a je upečeno. Povedlo se, nevztekla jsem se, vypadá to k světu (až na to, že mi poleva uschla moc brzo, než jsem stačila udělat lístečky). Podle odřezků je to i chuťově vynikající. Krém lahodný a muži asi bude moc chutnat, protože v tom krému není ani špetka másla. Inu, teď se jen pochválit. Šikovná Iru!

Knihomol

Jsem sběratel. Nejen sekáčového oblečení, kreativních časopisů, šutrů z hor a kdečeho jiného co mě zaujme, ale taky knížek. Pro naši úžasnou rohovou secesní knihovnu z tmavého dřeva. Tudíž po Rožnově běhám po sekáčích a po Brně po antikvaritátech. Teď v týdnu se mi povedl majstršik v podobě sady starých knížek v kůži. Za docela levno. Místo, kde jsem byla nakupovat nepovím, protože tam čekají další poklady, které prostě musím mít. Takže až všechno vykoupím, podělím se o adresu :) (jsem sviňucha, já vím.)
Jinak se s mužem pídíme po knihách z edicí, momentálně nejvíce prahneme po "Kákáčku" tedy Knihovna klasiků, výběr ze světové literatury, všechny knihy stejně velké (a to naší knihovně sluší), každý autor má svou barvu (celé spektrum!) a k tomu je to edice velice povedená.
Teď pár faktů k mému úlovku.

Alexandr Dumas

JOSEF BALSAMO

Nakladatel Jose. R. Vilímek

1929

v Praze