My dva a Velká Fatra

Je tomu nějaký ten čas, zhruba tři týdny, co jsme se zcela neplánovaně vypravili na Slovensko dobýt Velkou Fatru. Bylo to žůžo, super, trochu náročné, hodně do kopce, ještě více z kopce a velmi přátelské. Je totiž až neuvěřitelné, jak jsou lidé na horách milí a vstřícní. Dole ve vesnici vás málem vystrčí z chodníka, ale vysoko v horách podporují a hlásí, že už je to jen kousek. Celou dobu jsme tahali krosny na hřbetě a hůlkama dělali rachot o sto šest abychom plašili medvědy. Na módu nehleďtě, nejsem příznivcem hyper moderních a drahých funkčních super kousků vyvinutých v NASA či kde, takže jsem se trochu vymykala horskému průměru. Naštěstí  muž taky. A ty rídžoisky nosí opravdu jen do hor a na zadku má zašitou díru od ostrého šutru.

Návrat

Tak už jsem doma. Ne jako, že bych se vrátila až teď, ale až teď jsem zpátky u internetového působení. Pár info k tomu, co se dělo, když jsem nesdělovala světu, co se dělo.
1. Byla jsem v Londýně. Bylo to úžasné, dlouhé, deštivé, v letadle mi bylo šoufl. A můj muž prohlásil, že angličanky jsou hnusné a k tomu se oblékají jako španělky. (Nemá rád španělky, protože při naší návštěvě Španělska viděl španělské dívky chodit v dlouhých neforemných tričkách a legínách teplákového vzhledu. Muž to nemá rád.) Mimo to prohlásil, že nosit šaty je ok, vzít si k tomu kabát, když prší je taky ok, ale nasadit si na nohy žabky, když mu v tom deštivě mrazivém počasí umrzaly nohy v tlustých ponožkách a festovních polobotkách je prý i na něj moc.
2. Jedla jsem třešně v Jedlové. A sbírala višně.
3. U muže jsem nakládala višně do rumu. A chodila sem tam do sekáča.
4. Prohlížela jsem si fotky a zjistila, že jsem zdechlá je zkompletovat a upravit. Je jich moc. A málo z toho uvidíte. Možná.
5. Slavilo se 600 let nejlepší obce na světě. VIGANTICE se vytáhly. Byl ohňostroj lepší jak na Ignis Brunensis. A těch 6 druhů gulášů (jelení, srnčí, srnčí maďarský, dančí, kančí a hovězí.) A pivo, a tvrdé a ti lidé. Ano, chci žít na vesnici a být žena zapáleného zemědělského šéfa. A byla jsem "nejhezčejšs oblečená holka kotě, těmiluju víš?"
6. Pila jsem naložený višně v rumu a tvořila na sluníčku skalku. A tu vám ukážu, až bude vypadat k světu.
7. Mám u sebe konečně KONEČNĚ foťák, sice ten méně kvalitní, ale můžu fotit. Teda můžu se sama fotit, protože muž na takové věci nemá čas. Je zapálený zemědělský šéf a momentálně šéfuje celodružstevnímu sklízení zboží a sušení sena z otavy.

Východní styl

UKRAJINA
Už nikdy od nikoho nechci slyšet, jak reaguje na špičaté boty a lesklé kabelky slovy "no jó no, východní styl a lá ukrajinka!" Je to blbost. Byla jsem na Ukrajině a celou dobu měla pusu údivem dokořán. Jo je tam na vesnicích chudoba, je vidět, že těch peněz zase nemají tolik, ale domy (respektive krásně zdobené brány a balkóny s kováním) a oblečení (mít styl a nevypadat jak šupák s džínama a trikem jak je zvykem na "vyspělém západě") jsou dvě věci, na kterých si opravdu dávají záležet. Každý dům má svou tvář, nikde se nic neopakuje a nevypadá to jak typická česká vesnice s baráky jak přes kopírák. Originalita je základ. Ve všem.
A teď k oblékání. Muži v hezkých kalhotách, slušných tričkách a botách, co nevypadají jak na závody v běhu na 200 metrů. Ženy v šatech, většina v šatech a menšina v sukních s vždy ladící halenkou a botami. Všechny bez výjimky věku, postavy a stavu konta. Žádné vietnamské šunty, ale krásné, propracované střihem i látkou, v pěkných barvách, na postavě sedící, originální a elegantní. Opravdu všechny ženy co jsme potkali, byly krásně oblečené, džíny ani na jedné (i mladé holky byly v šatech). Žádné ponožky v sandálech (u obou pohlaví), žádné kostkáče a trička s velrybou do města. Ti lidé prostě mají styl. A obchody na to reagují, všechny butiky (pro nás extrémně levné), mají za výlohou krásné, nositelné, elegantní šaty. A boty na podpatku, malém, velkém, klínovém, s pásky i bez nich. Kabelky kožené, látkové ale ne ty šílené koženkově lesklé příšernosti s miliónem cingrlat. A žádné napodobeniny. Když nemají na originál, koupí si levnější alternativu, ale padělek ne.
Jen doufám, že se nenakazí "západním stylem". Byla by to věčná škoda. My se máme co učit. Zahoďme džíny, ultrablýskavé "módní" trička a začněme se oblékat jako lidé z Ukrajiny. A jestli někoho uslyším říkat "východní styl" s úšklebkem a rukou namířenou na holku oblečenou jak z cirkusu, vlepím mu jednu výchovnou a pošlu ho na Ukrajinu, poznat jak se má oblékat. Doufám, že Češi začnou přemýšlet, do čeho se oblékají a přestanou nakupovat padělky, džíny a ultrablýskavé šílenosti. Obchody reagují na poptávku, takže už nechci slyšet ani slovo na téma "a když ono se nic jiného neprodává." Pryč s džíny ze západu, vítej východe se stylem!