Plaváček

Víte o tom, že jsem po pěti letech vztahu s neplavcem zjistila, že já vlastně mám ráda vodu a ráda chodím plavat? Došlo mi to, až když odjel na hory a mě napadlo jít na bazén. A teď jsem tam pečená vařená (nebo spíš rozpuštěná a utopená?)

Rákosníček

Má kamarádka mi říkala rákosníčku. Protože mám kudrnaté vlasy a na konci dne mi na vršku hlavy jednotlivé vlásky odstávají všemi směry. Dneska mi vlasy odstávaly i ráno, tak jsem se oblékla do zelené, ať jsem rákosník se vším všudy (i když vlasy se mi nakonec podařilo zkrotit.) Sukně HM je stejně jako tričko ze sekáče, boty od pana Nguyena z náměstí, a veškerá biju je dárek.

Studená facka

Ráno před šestou jsem vyrazila jako každý jiný den na "krátkou" procházku do okolních vesnic, co obvykle trvá něco přes 2 hodiny v tempu pomalého běhu (ne, nejsem magor!) a byla jsem vděčná za mikinu. O další tři hodiny později jsem si nadávala do hus, když jsem vyběhla na nákup jenom ve svetru. Naštěstí jsem měla dost rozumu a vzala jsem si kalhoty. Léto na horách. 12 °C.
Aspoň jsem vyvětrala nový svetr (jako vždy, ze sekáče, ovšem značky esprit), obyčejné černé tílko z Takka,  kalhoty (sekáčové!) simple wish a oxfordské botky z Londýna, koupené naproti stanice metra Brixton.

Kalhoty SIMPLE WISH, tílko TAKKO, svetr ESPRIT

Okolo krku vilně se vine...

Jak už jsem řekla, mám teď pár nových krčních nápadníků, a mám na ně zvlášť velké nároky. Musí být měkké a  extra barevné, ale protože nejsem osoba nesoudná, vím, že oboje splnit najednou nelze (už jen díky murphyho zákonům.) A tak mám omotávače chlupaté a omotávače barevné. A jsem spokojená.

Ta barva, ta barva!

Iru a její oděv vol.1 aneb JSEM JEHO SEKRETÁŘKA

Ta fotka je taková pofidérní, ale poslední dobou není na nic jiného čas. Lítám s mužem po pochůzkách a tohle oblečení zatím vyneslo nejvíc výhod. Muž mi začal říkat sekretářko, ale sám ví, že já bych mu nikdy neposluhovala, neříkala mu na všechno ano a nevařila kafe. Říká, že dokážu udělat tak nekompromisní obličej, když něco není podle mého, že je výhoda mě brát na různá polojednání.

Kapsy, kapsy, kapsičky

Miluju kapsy všeho druhu. Začalo to od chvíle, co muže doprovázím na cestách. Služebních. A v obchodech prodávajících obilí, nože na řezačky, sítě na balíky se senem a čepy na liazky se nehodí chodit s apartní mini kabelkou. Proto miluju věci s kapsičkama. Strčím tam bloček, propisku, mobil a dělám muži něco jako sekretářku. Totiž, když příjdu já, usmívám se a nepřímo ukazuji přednosti (stylem podívejte se na mě ze všech stran), nejen že je najednou všechno skladem ale k tomu není problém rozkuchat balení jen pro dva kousky, vydat potvrzení pro pojišťovnu, dát nám velkoobchodní cenu a dovézt zboží až do sídla firmy. Ano, miluji kapsičky.



A tahle sukně měla poslední týden velkolepý úspěch. Jo a je ze sekáče.

Esprití košile

Novinka z posledního lovu.
Začínám mít úchylku na košile, muž říká, že v nich jsem taková dominantní. A až budu mít zítra nové brýle, to teprv budu dominantní. Jak zlá učitelka češtiny na střední škole.

• BARVA: bílá s šedými obrysy květů
• MATERIÁL: 100% bavlna
• ZNAČKA: Esprit
• PŮVOD: second hand
• CENA: 40 Kč

Páteční lov

V našem "ámerickém" sekáči je každý pátek a sobotu vše za polovic. Ono normálně je to tam drahé až hanba (na tu občas pofidérní kvalitu) a tak všechny zkušené lovkyně se jdou během týdne podívat co nového a v pátek brzy ráno stepují před dveřmi a razí za svou vyhlídlou kořistí. Inu já vyhlídla věcí hromady v čele se sukní s kapsičkama a trička, které mi dělalo na zádech hrb (místo něj mám jiné lepčejší.) Jen z jednoho mě srdce bolí. Byly tam. Troje. Kožené, hnědé, bez zbytečných zdobeností, semišové, s přezkou i bez přezky. Středně vysoké, s kulatou špičkou, neokopané a velikosti o dvě menší než potřebuju. Arrrrgh! A to nemluvím o úžasných polobotkových balerínkách z pravé středně hnědé kůže, na špičce s třemi dubovými koženými listy a žaludy.
Mít u sebe kudlu, tak si kus nohy uřežu. Nebyly mi. Chjo. Toť vše z mých zápisků z lovu.

Sekáč je zlo!

Protože v něm trávím víc času, než je zdrávo. Ale na druhou stranu, jsem přeborníkem v aktivitě "hodně muziky za málo peněz". Téměř každý den v něčem jiném, nehrozí, že by se mi něco zprotivilo, protože než objekt obejde kolo Iru nosí -> špína -> pračka -> skříň, uplyne většinou dlouhá doba. A to protože:
1. Skříně jsou tři (místa, kde se oblečení vyskytuje)
2. distribuce mezi skříněmi je omezená (časem všechny cesty prádla vedou do pračky)
3. Občas na mě z "přítelovy" skříně vykoukne kousek, který jsem považovala za ztracený v "centrální" skříni, tím chci nastínit moment znovuobjevení již oplakaného kusu.
4. Množství oblečení. Než vystřídám to množství, tak to chvilku trvá.
Pokud stejnou sukni nosím třikrát do měsíce, něco je špatně. Musím jít nakupovat. Do sekáče. To si můžu dovolit, a ten pohled spolužaček, co nechápou, kde na to beru, to miluju. Jen spolubydlící mají trochu problém. Moje oblečení je všude. A dělají si ze mě srandu. Na privátě U šesti koťátek jsem expandovala, nemám věci v určeném šuplíku, ale už i na topení a pod stolečkem a pod prádelníkem. Přítel plánuje vytvořit vestavěnou skřín, vytlačila jsem ho už ze druhé police. A doma je to kruté, před skříněčkou miniaturních rozměrů mám hromádku oblečení určenou na odvezení. Jak říká maminka: "Je jedno kam, ale zbav mě toho."
Chybí mi něco na léto, letní sukně, lehký světřík, šaty, možná šortky. Zítra jdu nakupovat. Ale jen malinko, slibuji :)